Síla odolnosti. Rozhovory o tom, jak zvládat těžké časy
Alice KoubováJakou sílu potřebuje moderní společnost?
O umírání, které je tak absurdní, že by z něj mohla být komedie
Petr Laštovka napsal příběh o rakovině, ale není smutný. Je to příběh o umírání, ale plný života. Tragikomický stand-up na papíře, který vám připomene, že humor je jediný správný způsob, jak přežít i ty nejhorší chvíle. A až se přestanete smát, možná se i přistihnete, že se na svůj vlastní život díváte trochu jinak.
Pusťte si Studio N s Petrem Laštovkou o jeho knize.
O autorovi:
Mohl by být stand-up komikem, kdyby zrovna neležel na jipce. Táta dvou princezen, manžel rusalky, marketér, novinář, ošetřovatel zvířat, fotograf a dneska taky vypravěč příběhů o rakovině, životě, smrti a všech absurditách mezi tím. Jeho styl je tragikomický, ironický a odhodlaný vidět světlo i na těch nejtemnějších místech. Žije s neochvějnou vírou, že smích je opravdu nejlepší lék, i když občas trochu píchne u srdíčka.
Pokud vím, pár trochu podobných knih vzniklo i u nás. Ale takto lehkou o tíze, veselou o strastech, živou na dosah smrti a k tomu úplně bez patosu jsem nepotkala. Přečtěte si ji, bude se vám možná trochu líp žít.
Martina Špinková, zakladatelka Cesty domů
Dobře vám radím, tuhle knížku nezačínejte ani číst, pokud před sebou nemáte aspoň dvě, ale ideálně čtyři hodiny času. Nebudete schopni ji odložit. Budete se smát, budete se o něj bát, bude vám s ním trapně a stokrát se v tom najdete. Protože Petr napsal knihu ve dvou rovinách, poznáte oba Petry – toho před diagnózou i po.
Petr má báječný dar vyprávět ultra těžké věci s lehkostí, která mnohým dovolí prožít je s ním až do míst, kam bychom se bez ní jen těžko odvážili. Ukazuje Petrův život v nahotě nemocniční košilky na oddělení JIP, kde mu opakovaně zachraňují život, a doprovází to humorem tak surovým, že by se od něj i Ricky Gervais mohl učit.
Dobré věci poznáte podle toho, že vypadají jednoduše a vy na nich nevidíte, jak obtížné byly. Nemám pochyby, že si Petr oddřel každou větu, zvlášť ty z doby, jejíž pachy ani po letech nesnese. Na její svižnosti byste to ale nepoznali. To je pro mě na Petrově knize ohromně cenné. Můžu s ním bolet, ale nenutí mě, utahuje si ze sebe i z nemoci a s výrazovou úsporností reklamního autora mě nechá nahlédnout do hloubek svých strachů, a ještě mě u toho pohlídá s nějakou legráckou, aby mi nebylo smutno moc.
Kdo si zažil fatální nemoc sám nebo s blízkým, najde v knize dobře známé momenty, jako třeba ten, že „chemoterapie je nuda“. Taky nám, Husákovým dětem, zmínkami několika reálií vyvolá nostalgii éry, které rozumíme jen my. Konečně něčemu.
Někdo trpí uvnitř a sám, někdo o své bolesti s ostatními potřebuje mluvit. Ještěže je Petr Laštovka ten druhý typ. Jak píše, jeho příběh je jako pivo po dlouhým dnu – hořký, ale osvěží. A připomene, jak je dobré být naživu.
Karolína Klinková se sama sebe i svých respondentů a respondentek ptá na věci, které mnohdy považujeme za samozřejmé – například, jak má vypadat přátelství? A co manželství? Potřebujeme si skutečně připadat šťastní? Jak ... (více)
Znalostí všichni můžeme mít, kolik jen chceme. Je jich plný internet. Jenže samy o sobě nejsou k ničemu. Čím více jich máme, tím naléhavěji potřebujeme metodu, jak se v nich vyznat, jak odlišit užitečné informace od ... (více)
Vím, že nic nevím. Kdyby tento Sókratův výrok podrobili vědeckému zkoumání, prokázali by, že filozof kecal. V mém případě není co zkoumat. Nevím nic a vím to. O to víc si vážím vzdělání a vědy. Dělají každé generaci ... (více)
Napište nám na info@denikn.cz, nebo zavolejte +420 770 174 295 (pondělí až pátek, od 9 do 16 hodin)