Tahle kniha vám možná zachrání život. Jak déle a lépe žít díky vědě
Graham LawtonVšichni chceme být zdravější, silnější a dožít se co nejvyššího věku, ale které metody opravdu fungují?
Seznamte se s osudy známých tváří „gulášového“ komunismu a zkuste díky nim lépe pochopit naši minulost
Normalizace si ve společnosti vydobyla pověst přece jen snesitelného, „gulášového“ komunismu, během nějž se před realitou utíkalo na chalupu nebo k deskám Karla Gotta. Ve skutečnosti to však byly roky mimořádně ničivé. Společenská apatie, letargie, snaha příliš nevyčnívat, obava z vlastní tvořivosti, neochota přijmout se svobodou i zodpovědnost, to vše má kořeny nikoliv na šibenicích padesátých let a v jáchymovské věži smrti, ale v režimu, který přivezly sovětské tanky v srpnu 1968.
Právě kvůli plíživosti, která degradovala ducha i vůli většiny obyvatelstva, je namístě si připomínat, jak nesmírně zlá a pokřivená ta doba ve své podstatě byla. Kniha Tváře normalizace vznikla v Deníku N jako příspěvek do mozaiky pochopení naší minulosti. Zvolili jsme cestu vyprávění konkrétních lidských příběhů, které navzdory své jedinečnosti dokážou přiblížit mechanismy a atmosféru doby silněji než akademické studie. Osudy známých i řadových protagonistů režimu dohromady tvoří přesvědčivý obrázek doby.
O autorech:
Deník N při příležitosti 30. výročí sametové revoluce vytvořil seriál, který připomněl pád komunismu v naší zemi. Opomíjeným momentům posledních dvou dekád zločinného režimu se věnovali autoři zevnitř i vně redakce: Eliška Černá, Tomáš Gális, Martin Groman, David Janeczek, Renata Kalenská, Pavel Klusák, Petr Koubský, Jan Moláček, Petra Procházková, Jana Ustohalová, Jan Wirnitzer
Tváře normalizace se podle mého velmi úspěšně pokusily ukázat, že Československo sedmdesátých a osmdesátých let nebylo sice podrobeno krvavému komunistickému teroru let padesátých, ale občané, kteří dostatečně neprojevovali souhlas a oddělili se od šedé masy, byli šikanováni, pronásledováni a žalářováni. Rovněž se podařilo předvést, že zlo nepáchají pouze devianti, ale i sousedé odvedle, což je pro oběti jistě horší.
Vím, že nic nevím. Kdyby tento Sókratův výrok podrobili vědeckému zkoumání, prokázali by, že filozof kecal. V mém případě není co zkoumat. Nevím nic a vím to. O to víc si vážím vzdělání a vědy. Dělají každé generaci ... (více)
Chcete-li se dozvědět, jak zásadně utvářely náš svět oceány a moře, lodě a ponorky, námořníci a objevitelé, námořní obchod a bitvy, pak jste si nemohli zvolit lepší způsob. Když otevřete tuto knihu, ocitnete se na ... (více)
Kdy je neposlouchat? Když mi chtějí dělat díru do hlavy pyšnými radami a vnucovat své názory. Ačkoli i v tomto případě to na půl ucha může být zábavné, navíc kouzlo nechtěného a absurdita jsou často zdrojem přesných postřehů.
Napište nám na info@denikn.cz, nebo zavolejte +420 770 174 295 (pondělí až pátek, od 9 do 16 hodin)